Rudolf Adler – legenda mezi lektory amatérského filmuS oblastí amatérského filmu se Rudolf Adler dostal do kontaktu již na počátku 60tých let díky profesoru A.F. Šulcovi, ještě jako student FAMU Praha. V rámci spolupráce s metodiky okresních a krajských kulturních středisek na území tehdejší ČSSR pak pedagogicky působil při mnoha seminářích i v porotách soutěží, ale v posledních čtyřech dekádách zanechal výraznou stopu právě ve východních Čechách. Není proto divu, že hned po založení našeho Východočeského volného sdružení pro amatérský film a video v roce 1993 se prof. Adler stal jeho čestným členem. Všechny jeho systematické snahy o kultivaci tvorby filmových amatérů (rozborové semináře, workshopy, teoretické statě ve zpravodaji Donašeč dobrých filmových zpráv a konzultační středisko) se jednoznačně zúročily v tom, že filmy východočeských autorů pravidelně získávaly přední ocenění na celostátních i mezinárodních soutěžích. Ve spolupráci s naším spolkem byla také vydána vlastně jediná „skripta“ pro amatérské filmaře – ABCD pro všechny.
V roce 2021 po zásluze obdržel Cenu ministra kultury za dlouholetý přínos oboru amatérský film.
Osobně jsem se s Rudolfem Adlerem seznámil již v roce 1985 na seminářích pro filmové amatéry v Pardubicích, na které v roce 1987 volně navázalo studium na Lidové konzervatoři v Hradci Králové. Zpočátku jsem skoro vůbec nerozuměl tomu, co nám přednášel, ale záhy jsem pochopil, že dokumentární film není jen bezduchým záznamem reality, ale sdělením, které má své zákonitosti a výrazové prostředky. Poté co shlédl můj medailon s hradeckým výtvarníkem Jiřím Ščerbakovem, trval na tom, že ho s ním musím seznámit. Stalo se a záhy spolu s kameramanem Petrem Primou natočili o J. Ščerbakovovi vlastní dokument.
Na seminářích Rudolf Adler budil respekt, ale ve skutečnosti byl velmi vstřícný a ochotný kdykoliv pomoci. Pokud se jeho kritika zdála být někdy tvrdá, vždy odsuzovala jen autorskou nepoctivost při tvorbě. On sám se ve svém profesním životě vždy na natáčení pečlivě připravoval. Přesto, že byl v politických prověrkách po roce 1968 propuštěn z pracovního poměru, natočil přes sto filmových a televizních dokumentů a také napsal několik rozhlasových her.
Prací, která ho naplňovala a která mu přinášela potěšení, žil Rudolf Adler téměř do poslední chvíle. Teprve v září ukončil po 35ti letech pravidelnou výuku na FAMU a v půlce října ještě operativně zaskočil v porotě Rychnovské 8, místo náhle onemocnělého Martina Štolla.
Nikdo z nás netušil, že to bude jeho poslední Osmička a vlastně definitivní rozloučení s amatéry a jejich filmy.
P.S.: Jen mezi námi, pane profesore – slibuji, že se vynasnažím kompromisům co nejvíce vyhýbat. V úctě,
Martin ŠkrobákDále přidávám ještě několik vzpomínek východočeských filmařů:
