V dubnu jsem Edovi napsal k narozeninám a popřál mu hodně zdraví a filmařských úspěchů. Odpověděl, že ho zdraví zlobí a že už to není ono. Dnes mi Alenka Krejčová zatelefonovala a sdělila mi smutnou zprávu, že Eda posledního dubna umřel. Stále vidím před sebou jeho filmy o Janáčkovi, o slovenské řece i o Provence s jeho dcerami. Vracejí se mi vzpomínky na naše setkání při soutěžích a přehlídkách, debaty o všem možném a vidím jeho rozzářený obličej když hovořil jak a co natočil. Byl o deset let starší, ale rozuměli jsme si. Já i všichni ostatní, co jsme ho znali budeme na něho s vděčností vzpomínat. Ať PhDr. Eduard Mocek v nás stále žije
Honza Vačlena, Hradec Králové Je to už hodně roků zpátky, co jsem na Střekovské kameře poprvé spatřila film Edy Mocka. Ale ten pocit obdivu z perfektně provedené filmařské práce a osobní přání také to tak dobře umět, mám stále. Na různých filmových soutěžích jsem postupně Edu poznávala nejen jako filmového dokumentaristu, ale i jako dobrého kamaráda.
Eda uměl skvěle přenést své emotivně pozitivní pocity na filmové plátno. Jeho filmy jsou laděny lyrikou, optimismem i láskou k lidem. Věděl, jak vtáhnout diváka do děje. Třeba jeho hraný dokument s názvem Listy důvěrné o Leoši Janáčkovi je naprosto nezapomenutelný. Pamatuji se na jednu událost, kde byl tento film promítán. Jeden z porotců, místo ústního rozboru, smekl svůj klobouk s úklonou k autorovi filmu.
Málokdo třeba ví, že Eda Mocek byl vlastně první moderátor Klapky v TV NOE.
Zcela zaslouženě získal Eda Mocek ocenění přímo od primátora města Frýdek- Místek za filmové dílo, které vytvořil.
I když odešel do filmového nebe, jeho odkaz zůstává a měl by zůstat i pro příští generace. Tímto bude filmový dokumentarista Eda stále mezi námi.
Alena Krejčová, Ústí nad Labem
