Napřed mi ale dovolte lehký úkrok stranou. Jako vášnivý turista a chodec jsem jen jednou jedinkrát vzdal tůru asi v polovině trasy a vrátil se po snad dvanácti kilometrech zpět. Příčinou byla dva roky (!) stará mapa, která nabízela v e slovenských horách chatu s občerstvením, ale realitou byly porozházené kůly, nějaké harampádí a pozdější vysvětlení místních, že ta horská chata již neexistuje nejméně pět let! Jako vášnivý přítel filmu a jeho tvůrců – najmě těch amatérských – jsem jen jednou jedinkrát vzdal pobyt na festivalu a ani ne po půli odjel domů. Příčinou byla velmi prapodivná organizace a troufám si říci nedůstojně přehlíživý a až urážlivý přístup samotných organizátorů a jimi vybrané poroty k přítomným filmařům. A stalo se to minulou sobotu na přehlídce Beskydský ještěr 2016 ve Frýdku-Místku.
Teď malé připomenutí...
Když jsem loňskou přehlídku amatérského filmu Beskydský ještěr 2014 označil termínem pohodový, o tom letošním mně žádný jiný skutečnost opisující přídomek nenapadá, protože pohodový byl opět! A i toto povědomí možná přivábilo do Frýdku Místku početnou obec filmařskou právě pro svou pohodu a atmosféru příjemného společenství. O jakési neodolatelné přitažlivosti této filmařské akce by své mohl vyprávět pan Bohumil Kheil, jehož loni, po jeho první návštěvě Beskydského ještěra zradil přípoj do Ostravy, kde musel několik nočních hodin trávit v čekárně, než mu pojede vlak domů, a který, přesto i s rizikem, že se to může zopakovat, do Frýdku Místku poznovu cestu vážil!
A závěr svého článku jsem coby očitý a ušitý svědek zaznamenal takto:
No a to by mohl být konec. Taky byl a značně dojemný. Ale ne abyste si mysleli, že končí Beskydský ještěr. Naopak, pokračuje dál, jen s tou změnou, že další léta bude v režii statutárního města Frýdek-Místek, jehož primátor rozhodl o pokračování této akce a organizací pověřil Kulturní středisko Národního domu v Místku. Jeho rada rozhodla pokračovat v konání Beskydského ještěra s tím, že dosavadní organizátoři, manželé Zíchovi pomohou v těch základních „filmařských“ věcech (předvýběr filmů, oslovení tvůrců k účasti, sestavení porot apod.). Čili, nashledanou ve Frýdku-Místku i příští rok, přátelé.
Takže, milí Zíchovi, obrovské díky Vám a Vašim spolupracovníkům za tolikaletou organizaci tohoto báječného festivalu, který ve mně bude již napořád vyvolávat pocit pohody a zároveň obdivu nad tím, jak jste pokaždé dokázali tu pohodu bezchybně navodit.
A touha dozvědět se, jak si pod novou patronací festival počíná, a zda-li se vysoká laťka úrovně, kterou nastavili manželé Zíchovi a členové společenství filmovýchautorů z Frýdku-Místku posunula ještě o něco výš, byla do té míry silná a natěšená, že jsem oželel krásný slunný den a do Frýdku-Místku přijel.
No a pak už to byly jen rány do nevěřícně se divící hlavy !
Veleslavnému Kulturnímu středisku, v čele s panem Filipem Šimečkem, nestály rady a zkušenosti jakýchsi Zíchů a jejich přátel ani za optání, a ze všeho následného konání jsem nabyl pocit, že bývalé organizátory mají spíše za nějaký obtížný hmyz, který jim nestál ani za to, aby je na akci jmenovitě pozvali!!! Na nic se nikoho neptali, nikoho neoslovili, s nikým nekonzultovali a ani jediným slovem se o nich ani nezmínili!
A přitom, kdyby se akce nezúčastnili právě členové klubu filmových amatérů, zbylo by nás v hledišti možná devět lidí a z toho bylo pět osob porota!
Zredukování festivalu na jeden den, je další hluboký organizační omyl, navozující pocit jakéhosi nezávazného promítání pro děti, kdy autoři filmů jsou zbyteční, a po projekci dětičky spokojeně vyběhnou ze sálu, personál si sbalí sakypaky a ve dvě odpoledne již jsou u maminy.
Samozřejmě, že to jde, zredukovat přehlídku na jeden den, ale to by musel alespoň někdo z okruhu pana Šimečky přemýšlet, aby zjistil, že autoři zaslaných filmů mohou být i z daleka a cesta do Frýdku-Místku nějaký čas zabere, no nicméně jsou rádi u projekce svých filmů a rádi se dozví resumé odborné poroty, či v dialogu s ní si upřesní přednosti či případná negativa svých filmů i při vědomí neúspěšnosti svého filmu v konečném hodnocení. A tito lidé přivítají, když budou mít zajištěn nocleh před i po přehlídce a případně i stravu, tak jak to doposud na Beskydském ještěru bylo, a jak je to v drtivé většině festivalů samozřejmostí.
Kontrolní otázka: Co myslíte, vědí to manželé Zíchovi, pan Mocek, pan Cihla a jiní další, a nebo pan Šimeček? (Á, je správně!)
Jen se ptám, jak to, že to dosud šlo; jak je možné, že lze tak dokonale znehodnotit tuto amatéry organizovanou filmovou akci, jejíž věhlas a vysokou úroveň dokázali tito profesionální nýmandi, a to prosím v pracovní době a za peníze!, zničit během necelé hodiny, co jsem tam vydržel. Akce, s poloviční dotací, než údajně byla ta sobotní, byla vytvářena spontánně, ve volném čase a s maximálním důrazem na potřeby autorů. Ochota, laskavost a porozumění – dělali to filmaři pro filmaře - byly samozřejmé atributy festivalu, které jsem v sobotu marně hledal, a z chování organizátorů a poroty mi bylo jasné, že je ani nenaleznu. Přišlo mně, že autoři filmů je nezajímají, a že s nimi nemusí komunikovat, a už vůbec ne být k nim minimálně zdvořilí. Ještě večer před přehlídkou většina filmařů nevěděla, na čem vlastně jsou a telefonicky bombardovali manžele Zíchovi otázkami, které jim měli organizátoři – kdyby o to stáli - zodpovědět již dávno.
Přitom vzdělání a dosavadní pracovní profil organizátorů a poroty – byť nikdo z nich neměl filmové vzdělání – dávalo tušit určitou úroveň a i jakýsi entuziasmus, ale tušení bylo rychle vyvanuto a zbyly jen nevěřícné oči přítomných filmařů a jejich sympatizantů. Je smutné, že pracovníci kulturního (!) střediska nepochopili, že takovéto akce v sobě nesou dva významy – ten soutěžní, filmový a pak společenský.
Je to setkání, kde se - ano soutěží, ale kde se také setkávají kolegové, přátelé, fandové stejného koníčka, a pokud to středisku stále uniká, setkávají se tu lidé! Nepředpokládal jsem, že se takto v kulturní instituci nepřemýšlí a jímá mne z toho děs, to mi věřte!
Přitom představa, že akci organizuje Kulturní středisko, mě vedlo k domněnce, že akce bude mít diváckou i oficiální úroveň i odpovídající publicitu a reklamu, tak jak si to pamatujeme z minula, ale skutek utek. Projekce sotva na dvě a půl hodiny, pro téměř prázdný sál, prokládaná vágními vyjádřeními poroty, hodnotou se blížící spíše quasi intelektuálnímu žvanění, než fundovanému a zkušenostmi a vzděláním podloženému názoru, měla sakra daleko k důstojnému, autory si ctícímu dialogu. Vzájemný respekt nahradilo osočování a hysterie, která byla poslední kapku k tomu, abych se sebral a s lítostí k přítomným domácím filmařům a s těžkým srdcem, odejel domů.
Tady se musím trochu opravit, nebyla to kapka jedna, ale dvě.
První kapkou byla věta, kterou pronesl na adresu manželů Zíchových pan Šimeček: Co tady děláte, stejně vás nikdo nezval!
Druhou vyplodila rozrušená porotkyně a ta zněla a opět patřila Zíchovým: Jestli se chcete hádat, tak to radši běžte do... tady se lehce zarazila, dál nepokračovala, ale té zadnice měla plné oči.
